Zpět na přehled rozhovorů

Petr Staníček (Pixy) – rozhovor 10. 8. 2009 Po 21.12

1. Dobrý den, Petře. Vzpomenete si na svoji webdesignerskou prvotinu?
Asi už si těžko vybavím ten úplně první. Ale na jeden ze svých prvních webů jsem si vzpomněl. Pro zajímavost jsem se podíval, jestli ještě vůbec existuje ta doména a co na ní dnes je – a spadla mi čelist. Nejenže doména stále existuje, on na ní stále leží i ten web, už 12 let ve své původní nezměněné podobě: http://www.bvnet.cz/ Pohříchu je původní nejen design a kód, ale i obsah, včetně aktuálních vyhlášek městského úřadu z roku 1997.
2. Napsal jste knihy o CSS. Na Zdroják jste začal psát seriál o JavaScriptu. Nemáte v plánu napsat ještě nějakou knížku (například právě o JavaScriptu )?
Obávám se, že vaše informace jsou poněkud nepřesné. Nenapsal jsem knihy o CSS, ale jednu knihu. Pak jsem se nechal zlanařit do druhé, způlky jsem ji rozepsal a přes rok ji nebyl schopen dokončit, až ji za mě museli v bolestech dodělat kolegové Bien, Plaváček a Dero (v titulu po vzájemné dohodě označení „a kolektiv“). Ani jsme za tu ostudu tenkrát nechtěli honorář a poslali ho SONSu. A seriál o Javascriptu je taky příliš silný výraz. Napsal jsem jeden článek, který se redakci zdál moc dlouhý, tak ho rozsekli do tří částí.

Osobně si myslím, že už žádnou odbornou knížku nenapíšu. Já totiž píšu děsně pomalu, asi až příliš pečlivě, neustále to po sobě čtu a upravuju formulace. Obdivuju každého, kdo si sedne a na počkání napíše cokoli na první dobrou. Mně i průměrný článek zabere několik hodin. Když jsem psal tu první knihu, měl jsem spoustu času (a i tak si vzala skoro rok práce). Ale co se nám rozpučela rodina, už tolik času, kolik by si takové psaní a všechny potřebné rešerše a testy vyžádaly, dohromady nikdy nedám. A jinak než poctivě a důkladně psát neumím – standardní rychlokvašku na počkání bych napsat nedokázal.
3. Jaký máte vztah k Internet Exploreru verze 6?
Řekl bych, že asi stejný, jako spousta dalších webdesignerů: upřímně jsem ho nenáviděl a proklínal při každém webu. Ale dnes už mi tolik nevadí, už jsme si k sobě našli jistý (odtažitý) vztah. Občas weby pro IE6 neladím vůbec a těmhle stařečkům prohlížečům dávám nějakou omezenou nebo dokonce úplně nenastylovanou verzi, ale to spíš výjimečně. Nejčastěji používám metodu „graceful degradation“: nejprve vyladím web pro slušné prohlížeče (ke kterým řadím už i IE7) a úplně nakonec, až je vše hotovo, schváleno a uzavřeno, přidám extra styl pro IE6 a v něm opravím všechny očividné chyby a nahradím nepodporované konstrukce něčím jednodušším. Nejčastěji se to týká PNG s alfa kanály, pro IE6 zhranatím oblé hrany, jemné přechody nahradím plnými plochami, vyhodím stíny atd. Takhle už jsme docela kamarádi. Ale pochopitelně až IE6 zmizí ze světa úplně, bude ještě líp.
4.Všiml jsem si, že jste kritizoval Nová pravidla přístupnosti, od jejichž spolutvorby jste se distancoval. David Špinar a Radek Pavlíček nechtěli přijmout Vaše argumenty? Proč? Jak to vlastně tenkrát bylo?
Dělali jsme společně na prvních Pravidlech pro tehdejší Mlynářovo Ministerstvo informatiky. Radek ze své pozice hájil především zájmy zrakově postižených (což ovšem nejsou zdaleka všichni, jichž se otázka přístupnosti týká), David zase díky svým zkušenostem s weby veřejné správy za vším viděl konkrétní lidi na úřadech a implementační problémy, které by s nasazením toho kterého přísnějšího pravidla mohli mít, a tak trochu hájil jejich pozice. Já jsem měl asi z nás všech nejpřísnější metr, nejspíš proto, že coby uživatel minoritní platformy jsem na problémy s (ne)přístupností narážel denně a do spousty možných potíží jsem se dokázal poměrně dobře vžít. A případné problémy pánů webdesignérů na úřadech mi byly srdečně fuk. Oni mají dělat weby tak, aby se nám co nejlépe a nejsnáze používaly, a já nejsem od toho, abych jim nějak usnadňoval práci.

Ale nakonec jsme našli vhodný kompromis a shodli se na poměrně dobré podobě Pravidel přístupnosti. Já jsem se jim pak přestal věnovat, ale kolegové je měli nadále v oboru své působnosti a jednoho dne jsem zjistil, že kdesi v tichosti vznikla za jejich přispění úplně nová, výrazně tolerantnější verze Pravidel. Pohříchu se už soustřeďuje primárně na zájmy zrakově postižených, zmizely tam body, které jsem považoval za důležité. To vám potom přijde celá ta práce, všechen čas investovaný do toho prvního návrhu úplně zbytečný a vyhozený (notabene když nám za to tehdy ministerstvo nedalo ani korunu).

Co mi vadí úplně nejvíc, je to, že nová Pravidla už nepožadují, aby byly informace na webu dostupné přímo v prohlížeči. Nikdo a nic nebrání pohodlným úředníkům všechno nacpat do wordů, excelů a powerpointů, uploadnout je na server a prohlásit za publikované na webu. A ty se občánku postarej, otevři si to jak chceš. Zkuste si to. Dejte si třeba si web Ministerstva školství a najděte tam elementární informaci: kdy letos začíná školní rok, jestli už 1. září, nebo až po víkendu. Když budete mít štěstí, naleznete to v jednom wordovém dokumentu, který si musíte stáhnout a mít ho čím otevřít (a jehož obsah pochopitelně není indexován, takže pomocí vyhledávání nic z něj najít nelze). Pokud navíc zrovna stojíte na ulici a tuhle informaci akutně hledáte pomocí mobilu, budete určitě ty úředníky a potažmo nová, milá, přátelská Pravidla přístupnosti opravdu milovat.
5. Na stejnou otázku jsem se ptal i Martina Malého (otázka číslo 4). Máme nadějné webdesignery, kteří posunou český Internet zase o krok vpřed? Ptám se z toho důvodu, že jsem Martinově odpovědi příliš neuvěřil.
Předně si nemyslím, že by webdesignéři měli a mohli někam posouvat Internet. To je úkol vizionářů, autorů nových projektů, designér pouze navrhuje vzhled. Posun oboru na novou úroveň dělá myšlenka a funkčnost, nikoli vzhled. Revoluce v automobilovém průmyslu také nedělají designéři, ale konstruktéři.

Ale pokud to myslíte obecně, jestli máme vůbec takové lidi, kteří by český Internet mohli někam, posunout, tak pochopitelně ano. Šikovní a nápadití lidé jsou všude. Problém je spíš v tom, co dotyční šikulové budou dělat, pro koho a zač. Náš trh je malý, kvůli jazyku uzavřený a lecjaký nápad, který by v Americe mohl být perspektivním startupem, u nás zůstane nanejvýš zajímavým okrajovým projektíkem pro zanedbatelnou minoritu. A ti, kteří mají na nové projekty peníze, zase chtějí osvědčené jistoty. U nás lidi nemají koule na riziko a skok do něčeho nového a nevyzkoušeného. Jedním z nejčastějších problémů, na které v různých firmách narážím, je nutkání neustále někoho kopírovat, držet se v závěsu a chybějící odvaha stát se sám lídrem. Mám na to jedno pravidlo, kterému hodně věřím: Followers never lead, leaders never follow. Nikdo se nestane ve svém oboru nejlepší tím, že bude ty nejlepší kopírovat. Nejlepší vynikli vždy proto, že přišli s něčím novým.
6. Co smýšlíte o cloud computingu a placeném obsahu webových stránek? Prosadí se?
Cloud computing je popravdě úplně stranou mých zájmů, na něj nemám žádný názor. A placený obsah? Pevně doufám, že se prosadí, všechno k němu směřuje. Potřebuje to jen dva základní předpoklady: opravdu snadno použitelné a každému dostupné platební nástroje a pochopení vydavatelů, že lidé jsou ochotní platit, ale za něco. Musí tam být vždy dobrá přidaná hodnota, něco, zač stojí si připlatit. Problémem dneška není nedostatek informací, ale jejich přebytek. To první, co mi může někdo nabídnout, je kvalitní výběr. Je-li přede mnou kupa hnoje, v ní každý den jedna perla a pokud můžu někom dát korunu, aby se místo mě v té hromadě přehraboval a tu perlu mi pokaždé našel, rád to udělám.
7. Který český projekt Vás poslední dobou zaujal?
Věřte mi, nebo ne, žádný mě nenapadá.
8. A český blog, který rád čtete?
Já už žádné blogy nečtu. Nebo aspoň ne to, co se dnes blogy rozumí. Mám ve čtečce pár odkazů, kde nějaký mně zajímavý člověk občas vypustí článek nebo postřeh, co stojí za přečtení, ale nic z toho bych si asi blogem netroufl nazvat. Zajímavé instatní informace se dozvídám na Twitteru a občas i na Facebooku – ale co kdo zrovna dělá, kolik toho vypil a co si myslí Mařenka Průchová o Pepovi Vomáčkovi nebo co si myslí Pepa Vomáčka o globálním oteplování mě nikdy vůbec nezajímalo. Zajímají mě názory výjimečných lidí, kteří něco dokázali a kterých si kvůli něčemu vážím. Názory anonymních lidí jsou mi dočista ukradené. Asi proto mě tak málo bere Facebook, bulvár a reality show: strašně nerad koukám lidem do soukromí i nechtěně, natož abych to dělal úmyslně a cíleně.
9. Vzkážete něco (nejen) začínajícím webdesignerům?
Co se webdesignu týče, měl bych jednu konkrétní radu: zkuste uvěřit tomu, že grafický návrh, všechny ty obrázky a barvičky, jsou až ta poslední a nejméně důležitá součást designu kvalitního webu. A nebojte se dělat dobré věci zadarmo, ono se to jednou oklikou vrátí.
10. Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.
 

Spojení

Sledování

RSS ikona Twitter ikona
Pěstujeme web on Facebook

Další z dílny Pěstujeme web

Podpora webu

Pokud se Vám rozhovory líbí, můžete na ně odkázat nebo o nich napsat na svém webu. Děkuji.

 

TOPlist