- 1. Dobrý den, Petře. Vzpomenete si na svoji webdesignerskou
prvotinu?
- Asi už si těžko vybavím ten úplně první. Ale na jeden ze svých
prvních webů jsem si vzpomněl. Pro zajímavost jsem se podíval, jestli
ještě vůbec existuje ta doména a co na ní dnes je – a spadla mi čelist.
Nejenže doména stále existuje, on na ní stále leží i ten web, už
12 let ve své původní nezměněné podobě: http://www.bvnet.cz/ Pohříchu je původní
nejen design a kód, ale i obsah, včetně aktuálních vyhlášek městského
úřadu z roku 1997.
- 2. Napsal jste knihy o CSS. Na Zdroják jste začal psát seriál
o JavaScriptu. Nemáte v plánu napsat ještě nějakou knížku
(například právě o JavaScriptu )?
- Obávám se, že vaše informace jsou poněkud nepřesné. Nenapsal jsem
knihy o CSS, ale jednu knihu. Pak jsem se nechal zlanařit do druhé, způlky
jsem ji rozepsal a přes rok ji nebyl schopen dokončit, až ji za mě museli
v bolestech dodělat kolegové Bien, Plaváček
a Dero
(v titulu po vzájemné dohodě označení „a kolektiv“). Ani jsme za tu
ostudu tenkrát nechtěli honorář a poslali ho SONSu. A seriál o Javascriptu je taky
příliš silný výraz. Napsal jsem jeden článek, který se redakci zdál moc
dlouhý, tak ho rozsekli do tří částí.
Osobně si myslím, že už žádnou odbornou knížku nenapíšu. Já totiž
píšu děsně pomalu, asi až příliš pečlivě, neustále to po sobě čtu a
upravuju formulace. Obdivuju každého, kdo si sedne a na počkání napíše
cokoli na první dobrou. Mně i průměrný článek zabere několik hodin.
Když jsem psal tu první knihu, měl jsem spoustu času (a i tak si vzala
skoro rok práce). Ale co se nám rozpučela rodina, už tolik času, kolik by
si takové psaní a všechny potřebné rešerše a testy vyžádaly, dohromady
nikdy nedám. A jinak než poctivě a důkladně psát neumím – standardní
rychlokvašku na počkání bych napsat nedokázal.
- 3. Jaký máte vztah k Internet Exploreru verze 6?
- Řekl bych, že asi stejný, jako spousta dalších webdesignerů:
upřímně jsem ho nenáviděl a proklínal při každém webu. Ale dnes už mi
tolik nevadí, už jsme si k sobě našli jistý (odtažitý) vztah. Občas
weby pro IE6 neladím vůbec a těmhle stařečkům prohlížečům dávám
nějakou omezenou nebo dokonce úplně nenastylovanou verzi, ale to spíš
výjimečně. Nejčastěji používám metodu „graceful degradation“:
nejprve vyladím web pro slušné prohlížeče (ke kterým řadím už i IE7)
a úplně nakonec, až je vše hotovo, schváleno a uzavřeno, přidám extra
styl pro IE6 a v něm opravím všechny očividné chyby a nahradím
nepodporované konstrukce něčím jednodušším. Nejčastěji se to týká PNG
s alfa kanály, pro IE6 zhranatím oblé hrany, jemné přechody nahradím
plnými plochami, vyhodím stíny atd. Takhle už jsme docela kamarádi. Ale
pochopitelně až IE6 zmizí ze světa úplně, bude ještě líp.
- 4.Všiml jsem si, že jste kritizoval Nová pravidla přístupnosti,
od jejichž spolutvorby jste se distancoval. David
Špinar a Radek
Pavlíček nechtěli přijmout Vaše argumenty? Proč? Jak to vlastně
tenkrát bylo?
- Dělali jsme společně na prvních Pravidlech pro tehdejší Mlynářovo
Ministerstvo informatiky. Radek ze své pozice hájil především zájmy
zrakově postižených (což ovšem nejsou zdaleka všichni, jichž se otázka
přístupnosti týká), David zase díky svým zkušenostem s weby veřejné
správy za vším viděl konkrétní lidi na úřadech a implementační
problémy, které by s nasazením toho kterého přísnějšího pravidla mohli
mít, a tak trochu hájil jejich pozice. Já jsem měl asi z nás všech
nejpřísnější metr, nejspíš proto, že coby uživatel minoritní platformy
jsem na problémy s (ne)přístupností narážel denně a do spousty možných
potíží jsem se dokázal poměrně dobře vžít. A případné problémy
pánů webdesignérů na úřadech mi byly srdečně fuk. Oni mají dělat weby
tak, aby se nám co nejlépe a nejsnáze používaly, a já nejsem od toho,
abych jim nějak usnadňoval práci.
Ale nakonec jsme našli vhodný kompromis a shodli se na poměrně dobré
podobě Pravidel přístupnosti. Já jsem se jim pak přestal věnovat, ale
kolegové je měli nadále v oboru své působnosti a jednoho dne jsem zjistil,
že kdesi v tichosti vznikla za jejich přispění úplně nová, výrazně
tolerantnější verze Pravidel. Pohříchu se už soustřeďuje primárně na
zájmy zrakově postižených, zmizely tam body, které jsem považoval za
důležité. To vám potom přijde celá ta práce, všechen čas investovaný
do toho prvního návrhu úplně zbytečný a vyhozený (notabene když nám za
to tehdy ministerstvo nedalo ani korunu).
Co mi vadí úplně nejvíc, je to, že nová Pravidla už nepožadují, aby
byly informace na webu dostupné přímo v prohlížeči. Nikdo a nic nebrání
pohodlným úředníkům všechno nacpat do wordů, excelů a powerpointů,
uploadnout je na server a prohlásit za publikované na webu. A ty se občánku
postarej, otevři si to jak chceš. Zkuste si to. Dejte si třeba si web
Ministerstva školství a najděte tam elementární informaci: kdy letos
začíná školní rok, jestli už 1. září, nebo až po víkendu. Když
budete mít štěstí, naleznete to v jednom wordovém dokumentu, který si
musíte stáhnout a mít ho čím otevřít (a jehož obsah pochopitelně není
indexován, takže pomocí vyhledávání nic z něj najít nelze). Pokud
navíc zrovna stojíte na ulici a tuhle informaci akutně hledáte pomocí
mobilu, budete určitě ty úředníky a potažmo nová, milá, přátelská
Pravidla přístupnosti opravdu milovat.
- 5. Na stejnou otázku jsem se ptal i Martina
Malého (otázka číslo 4). Máme nadějné webdesignery, kteří posunou
český Internet zase o krok vpřed? Ptám se z toho důvodu, že jsem
Martinově odpovědi příliš neuvěřil.
- Předně si nemyslím, že by webdesignéři měli a mohli někam posouvat
Internet. To je úkol vizionářů, autorů nových projektů, designér pouze
navrhuje vzhled. Posun oboru na novou úroveň dělá myšlenka a funkčnost,
nikoli vzhled. Revoluce v automobilovém průmyslu také nedělají
designéři, ale konstruktéři.
Ale pokud to myslíte obecně, jestli máme vůbec takové lidi, kteří by
český Internet mohli někam, posunout, tak pochopitelně ano. Šikovní a
nápadití lidé jsou všude. Problém je spíš v tom, co dotyční šikulové
budou dělat, pro koho a zač. Náš trh je malý, kvůli jazyku uzavřený a
lecjaký nápad, který by v Americe mohl být perspektivním startupem,
u nás zůstane nanejvýš zajímavým okrajovým projektíkem pro
zanedbatelnou minoritu. A ti, kteří mají na nové projekty peníze, zase
chtějí osvědčené jistoty. U nás lidi nemají koule na riziko a skok do
něčeho nového a nevyzkoušeného. Jedním z nejčastějších problémů, na
které v různých firmách narážím, je nutkání neustále někoho
kopírovat, držet se v závěsu a chybějící odvaha stát se sám lídrem.
Mám na to jedno pravidlo, kterému hodně věřím: Followers never lead,
leaders never follow. Nikdo se nestane ve svém oboru nejlepší tím, že
bude ty nejlepší kopírovat. Nejlepší vynikli vždy proto, že přišli
s něčím novým.
- 6. Co smýšlíte o cloud computingu a placeném obsahu webových
stránek? Prosadí se?
- Cloud computing je popravdě úplně stranou mých zájmů, na něj nemám
žádný názor. A placený obsah? Pevně doufám, že se prosadí, všechno
k němu směřuje. Potřebuje to jen dva základní předpoklady: opravdu
snadno použitelné a každému dostupné platební nástroje a pochopení
vydavatelů, že lidé jsou ochotní platit, ale za něco. Musí tam být vždy
dobrá přidaná hodnota, něco, zač stojí si připlatit. Problémem dneška
není nedostatek informací, ale jejich přebytek. To první, co mi může
někdo nabídnout, je kvalitní výběr. Je-li přede mnou kupa hnoje, v ní
každý den jedna perla a pokud můžu někom dát korunu, aby se místo mě
v té hromadě přehraboval a tu perlu mi pokaždé našel, rád to
udělám.
- 7. Který český projekt Vás poslední dobou zaujal?
- Věřte mi, nebo ne, žádný mě nenapadá.
- 8. A český blog, který rád čtete?
- Já už žádné blogy nečtu. Nebo aspoň ne to, co se dnes blogy rozumí.
Mám ve čtečce pár odkazů, kde nějaký mně zajímavý člověk občas
vypustí článek nebo postřeh, co stojí za přečtení, ale nic z toho bych
si asi blogem netroufl nazvat. Zajímavé instatní informace se dozvídám na
Twitteru a občas i na Facebooku – ale co kdo zrovna dělá, kolik toho
vypil a co si myslí Mařenka Průchová o Pepovi Vomáčkovi nebo co si myslí
Pepa Vomáčka o globálním oteplování mě nikdy vůbec nezajímalo.
Zajímají mě názory výjimečných lidí, kteří něco dokázali a kterých
si kvůli něčemu vážím. Názory anonymních lidí jsou mi dočista
ukradené. Asi proto mě tak málo bere Facebook, bulvár a reality show:
strašně nerad koukám lidem do soukromí i nechtěně, natož abych to dělal
úmyslně a cíleně.
- 9. Vzkážete něco (nejen) začínajícím webdesignerům?
- Co se webdesignu týče, měl bych jednu konkrétní radu: zkuste uvěřit
tomu, že grafický návrh, všechny ty obrázky a barvičky, jsou až ta
poslední a nejméně důležitá součást designu kvalitního webu. A nebojte
se dělat dobré věci zadarmo, ono se to jednou oklikou vrátí.
- 10. Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.
-
