Petr Mára – rozhovor

1. Dobrý den, Petře. Jak velké zlepšení v produktivitě a efektivitě díky metodě GTD pozorujete na sobě? Lze to vyjádřit pomocí čísel (procentuálně, množstvím ušetřeného času, …)?

Dobrý den, osobně jsem díky metodě GTD schopen stlačit pracovní čas až na 50 %, ale berte toto číslo s rezervou. GTD naučí člověka spíše efektivního využití času a určení si priorit a cílů. Ve finále můžete pracovat 2× více, ale vtip je v tom, že tento investovaný čas využijete na maximum. Pokud cestuji, jsem schopen během 30–60 minut denně vyřešit vše potřebné a udržet projekty v chodu a přitom zbytek času investovat do jiných aktivit. Po návratu do pracovní reality tak nedochází k situaci, kdy člověk neví kam dřív skočit. Zde je ještě důležité zmínit ještě jednu věc. Díky GTD nebudete zvládat všechno, ale budete mít přehled nad všemi závazky a úkoly a zcela vědomě se můžete rozhodnout, co stihnete a co nikoliv.

2. Jak dlouho u Vás trvalo, než jste si řekl: „Jo, tak tohle (GTD) fakt funguje.“?

Těžká otázka, ten proces je hodně pozvolný a může trvat měsíce, než si člověk metodu GTD osvojí. Ale první náznak přínosu můžete pozorovat v okamžiku, kdy si položíte první otázku: “Proč dělám to a to, co mi to přináší?”. Hledání podobných odpovědí nás nutí se opravdu zamyslet, vystoupit z rozjetého vlaku a podívat se na svůj život trochu jinak.

3. Obsahuje metoda GTD i nějakou motivační část, aby se jí lidé začali skutečně věnovat?

Motivací by pro člověka měl být ten stav, kdy přesně ví, co dělá, co má dělat a zároveň, co dělat nebude. Díky GTD získáte přehled o svých aktivitách a povinnostech a když jej začnete ztrácet, máte motivaci se do tohoto stavu vrátit.

4. Četl jsem, že autor metody – David Allen, chce s GTD proniknout do korporátní sféry. Do jaké míry se mu to daří? Nezprotiví se lidem tato metoda, kdy se z ní budou dělat standardy a předpisy?

Tuto aktivitu lze u něj pozorovat několik posledních měsíců a s podobným cílem vznikl i GTD summit. GTD má řadu uživatelů, kteří tuto metodu v rámci firmy používají a David Allen se snaží využít těchto “insiders” a šířit svou metodu dál. Osobně jsem se setkal s několika firmami, které GTD zajímalo jako standard pro firemní nasazení, pro třídění úkolů a společné “myšlení”. Což je pochopitelné, pokud máte interní informační systém, který sdílí vaši zaměstnanci, je mnohem lepší, když všichni přemýšlejí stejným nebo alespoň podobným způsobem. Tzn. že úkoly definují jako konkrétní akce, umí pracovat s kontextem a jsou schopni si uvědomit, co je cílem každého projektu. Pokud takhle přemýšlí celý tým, je jednodušší jej řídit, sdílet shodný systém a především se vyhnout chybám v komunikaci.

5. Kdo jsou nejčastější účastníci/účastnice Vašeho školení GTD?

V současné době nedělám veřejná školení, ale zaměřuji se pouze na firmy. Zde většinou dochází k implementaci GTD do vnitřního systému firmy a školení zaměstnanců. Většinou tento požadavek pochází od vedení, které má o GTD určité povědomí a chce zvýšit efektivitu týmu.

6. Často se v souvislosti s Apple mluví o uzavřenosti, nesvobodě až diktatuře. Jak toto vnímáte?

Osobně mi tato slova přijdou přehnaná. Každý z nás si může vybrat, zda bude pracovat na Windows nebo Mac OS X. Když si dnes koupíte Mac, můžete si na něj nainstalovat Windows a používat jej jako klasické PC. Samotný systém má v dnešní době podporu Exchange, je postaven na unixových základech a kdo má chuť, může pracovat jen v příkazové řádce a nebo v X11. V tomto směru vnímám stroje Mac jako nejotevřenější řešení.

Samozřejmě jiná situace nastává, pokud se zaměříme jen na Mac OS X. Ale zde je potřeba si uvědomit, že Apple vyrábí jak hardware, tak software, což v klasickém PC světě nemá obdoby. A jako tvůrce obou těchto složek si Apple hlídá své řešení tak, aby uživatel získal maximální hodnotu. V tomto směru mi naopak „uzavřenost“ vyhovuje. Pro mě je to funkční řešení.

Apple se vás snaží vést při práci s počítačem vést určitou cestou, kterou považuje za tu správnou a ve většině případů zjistíte, že jednoduchost a funkčnost je to nejlepší, co můžete dostat. A pokud tomu tak není, je tu pořád tisíce vývojářů, kteří nabízejí vlastní řešení.

7. Co Apple a české školství? Patří Apple do škol; může přinést nějaké výhody?

Apple do škol určitě patří, minimálně díky své jednoduchosti a jako protipól k ostatním platformám. Samozřejmě situace se diametrálně liší v USA a u nás. Zatímco v Americe je Apple ve školství vnímána jako běžná platforma, u nás je slovo Mac spojeno s grafikou, kreativitou, úzce profilovaným zaměřením. Takže je zpravidla vidíte jen na specificky zaměřených školách.

Samozřejmě vzhledem k ceně je pro školu náročnější finančně na Apple počítače dosáhnout, ale je potřeba si uvědomit, že v dnešní době nejde jenom o hardware jako takový, ale o komplexní řešení. A třeba právě pro školy Apple nabízí Podcasting server jako skvělé řešení pro nahrávání přednášek a jejich okamžité publikování na webu a v podobě Podcastu i možnost stažení do mobilních zařízení. Apple může školám nabídnout nové technologie, které v zahraničí normálně fungují.

8. Apple je u nás docela na vzestupu – poslední dobou ho používá více a více lidí. Neztrácí tím však punc exklusivity? Jaký je vlastně cíl Applu?

Před deseti lety byl Apple mnohem více komunitní záležitost. Když jste potkali jiného uživatele Apple, měl jste 99% jistotu, že si s ním o této platformě můžete popovídat. Lidé se navzájem znali, vídali se. Dnes je Apple více trendy, dost často funguje spíše jako stylový doplněk. To je dáno samozřejmě dobou, před deseti lety byl počítač vyloženě pracovní nástroj pro spuštění Wordu a dnes je to spíše nástroj komunikační, který řada z nás má vždy po ruce.

Apple je pořád exkluzivní značka, ať už toto označení vnímáme jakkoliv. Pořád má malý podíl na trhu, aby to o sobě mohla tvrdit. A jaký je cíl Apple? No především uspokojit šílené nápady Steva Jobse a přinést na tento svět další revoluci. Párkrát se jim to povedlo a věřím, že se ještě pár převratných novinek dočkáme. Toto má Apple ve své DNA.

9. Pro mnohé lidi jste vzorem a zdrojem inspirace. Kde získáváte inspiraci vy? Kdo je Váš vzor?

Pro mě osobně je inspirací každý člověk, který něco umí, něčemu rozumí, snaží se věci dotáhnout do cíle. Chci tím říct, že setkání s každým, kdo má o něco zájem, v něčem vyniká je pro mě ohromnou inspirací. Je jedno, jestli se jedná o programátora, který z principu chce mít “čistý kód” a v tomto duchu odevzdává svou práci, nebo kamarád, který žije fotografií a každým snímkem se snaží posunout dál. Prostě mě baví lidé, kteří něco umí, o něco zajímají a v rámci této činnosti pro ně není hlavním motivem finanční stránka věci, ale ten proces samotný. Všichni tihle lidé v sobě mají určitou jiskru, náboj, který je žene dál a tím mě inspirují.

Sám dobře vím, jak jednoduše člověk může sklouznout k tomu, aby práci dělal primárně kvůli penězům a zapomněl na své vlastní měřítko kvality. Občas se stane, ale nesmí to být pravidlem.

10. Pokud se podívám třeba na Webtrh, vidím, že hodně lidem se nechce příliš pracovat, ale chtějí být rychle bohatí – vzniká plno MFA webů. Jaký máte na takové podnikání (?) názor?

V každém podnikání, pokud jej bereme z pohledu zisku peněz, se snažíte vydělat peníze nejjednodušší cestou a já přemýšlím stejně. Chci investovat minimum energie a získat maximum peněz. Zpravidla zjistíte, že dostat se do tohoto stavu (dělám méně a vydělávám více), trvá řadu let a stojí to hodně práce.

MFA vnímám jako cestu k penězům, která mě osobně přijde nepříliš zábavná a z pohledu uživatele internetu obtěžující. Na druhou stranu jsem schopen pochopit, že i u této práce, pokud na ní chcete vydělat, musíte být kreativní a hledat nové cesty. Takže to určitě zadarmo není.

11. Říká se, že v podnikání je důležité mít cíl a toho se držet. Jaký je momentální cíl Petra Máry?

Přesně tak, důležité je mít cíl a to i v případě, že jej jednou denně změníte. Člověk potřebuje vědět, kam směřuje, aby dokázal na křižovatkách správně odbočit a poznal příležitost, když se mu naskytne. Můj momentální cíl v tento okamžik je trochu zpomalit, být schopen se do projektů, které dělám, více ponořit a užívat si to. Vytěžit z každého okamžiku maximum.

12. Jedna z největších událostí poslední doby ze světa Internetu je jistě spojení Microsoftu a Yahoo. Myslíte, že se Bing může časem stát konkurencí pro Google?

Určitě ano a je to tak dobře, my, jako uživatelé, na tom můžeme jenom vydělat.

13. Je známo, že lidé (nejen) na webu málo čtou. Jak je to se sledováním videí na DIGITu? Měříte, kolik procent diváků dokouká video do konce či zda ho shlédnou celé?

Aktuálně máme statistiky týkající se shlédnutí videa do konce a spuštění videa. Průměrně má každá epizoda několik desítek tisíc spuštění, jeden díl se dokonce dostal přes 130.000. Do posledního rámečku Digit dokouká 5–10 % diváků. V tuto chvíli nejsme schopni říct, zda prohlížeč uživatelé vypnou v okamžiku startu závěrečné znělky, nebo hned po první minutě. Co se týče přímého stahování do iPodu/iTunes/mp4, tak i zde se pohybuje v řádech tisíců stažení na epizodu.

14. Měl byste nějaký vzkaz pro začínající webdesignery či podnikatele?

Prostě dělejte to, co vás baví, čemu rozumíte a snažte se to dělat dobře. Tohle funguje vždycky. I kdybyste na tom nevydělali, tak investujete svůj čas do činnosti, která vám dává smysl a někam vás posouvá. Je to lepší než dřít 10 hodin denně v práci, kterou nesnášíte, abyste dvakrát do roka vypadli na dovolenou a tam „žili“. Podnikání je o svobodě, tak si ji zařiďte podle svého!

15. Všiml jsem si, že věnujete volnému potápění. Je nějaká meta, které byste v potápění chtěl dosáhnout?

Freedivingu jsem doslova propadl, je to úžasný sport, který jsem původně vnímal jako adrenalinovou zábavu šílenců hazardujícím se svým životem. Až následně jsem zjistil, že je to spíše absolutní relaxace, hrozně uklidňující záležitost, kde adrenalin nemá místo. A co se týče met, chci se dál posouvat, především časově a hlavně si to užívat. Rád bych se příště dostal do 40 metrů (po 4denním kurzu se mi podařilo dostat do hloubky 30 metrů, což je průměrná hloubka, kterou zvládne řada účastníků). Ale o hloubce to není, jde o stav mysli, relaxaci, uvolnění a to absolutní souznění s mořem. To nemá chybu.

Jiří Šarišský