Jiří Tvrdek – rozhovor

1. Dobrý den, Jirko. Odkud jste převážně sbíral informace při svých grafických začátcích; z čeho jste se učil?

Dobrý den, Petře. Úplně první informace jsem čerpal ze seriálu Začínáme s Photoshopem na serveru grafika.cz. Tenkrát jsem si ho stahoval ve škole na diskety a učil se večer na koleji. Opravdu hodně mi v začátcích taky pomohl kolega Jirka Mašek se studia Quatrodesign, za což mu patří velký dík. No a roční kurz Interaktivní Design na Institutu Digitálních Médií mi taky hodně dal.

2. Je na dnešním trhu nějaká kniha, kterou byste doporučil těm, kteří to myslí s webovou grafikou vážně?

Z česky psaných určitě Krugovo Nenuťte uživatele přemýšlet, to je pro začínající webové grafiky něco jako povinná četba. Nielsenova Použitelnost domovských stránek je staršího data, ale pořád aktuální. Co se týče grafického designu samotného, pak se mi velmi líbí kniha Grafický Design od Timothyho Samary.

Co se anglického jazyka týče, přiznám se, že jsem líný číst rozsáhlejší publikace v angličtině. Líbí se mi Sexy Web Design od Elliota J. Stockse. V plánu mám pořídit si knihy Submit now: Designing Persuasive Websites a Communicating Design: Developing Web Site Documentation for Design and Planning. Dobré tipy na knihy dává Filosof. Až si přečte, že dává dobré tipy na knihy, třeba napíše článek. 

3. Neláká Vás napsat něco svého?

Když jsem byl kluk, chtěl jsem psát dobrodružné knihy jako psali Jack London a Jaroslav Foglar. Pustá zasněžená pláň, psí spřežení, vytí vlků a dva osamělí chlapci snažící se rozdělat oheň za pomoci vlhkého chrastí a březové kůry. Později jsem dosáhl slušné úrovně epigonství pánů Šimka a Grossmana. Myslím, že kdyby si pánové přečetli některou z mých slohových prací, rotovali by v hrobech.

Knihu o webdesignu mě napsat neláká. Jednoduše si myslím, že na to nemám potřebné znalosti a byl z toho paskvil, za který bych se po čase styděl.

4. Berete při tvorbě grafického návrhu ohled na jeho následné kódování, nebo zastáváte názor, že „dobrý kodér nakóduje vše“?

Pokud jde něco udělat jednodušeji, udělám to jednodušeji, nechci kodérům zbytečně přidělávat práci. Ale dobrý kodér samozřejmě nakóduje vše a ještě k tomu na pixel přesně. 

5. Co Vy a Flash?

Zvládám rozhýbat bannery, tam končí moje dovednost. Docela často se chodím pokochat na FWA.com. Ti největší kreativní machři asi dřív nebo pozdějí u flashových KPZetek (Via Jan Janča, Cognito: KPZ = Krásné, pomalé, zmatené) skončí, protože u klasického obsahového webu je míra kreativity omezená.

6. Je nutné mít výraznější grafický talent, aby člověk mohl být dobrým webovým grafikem, nebo stačí mít alespoň základní grafický cit a ostatní se dá naučit?

Talent je určitě výhoda, je to taková předsunutá startovní čára. Bez talentu člověk začne dosahovat uspokojivých výsledků až za velmi dlouho a to je pro většinu lidí dost frustrující.

Pro mě je definice talentu taková, že člověk by se měl vždycky s odstupem podívat na svoji práci, uvědomit si její nedostatky a poučit se z nich. Měl by být schopen učit se i z toho, co udělali ostatní a pokusit se posunout to někam dál. Ale v momentě, kdy se nějaký prvek dostane do článku Nejlepší trendy roku XXXX, je na čase s jeho používáním přestat, protože pak to bude všude. 

7. V jiném rozhovoru jste říkal, že přes své portfolio příliš klientů nezískáváte. Jaký je tedy hlavní zdroj Vašich zakázek?

To by mě taky zajímalo. Ale pořád nejvíc je to to portfolio. Když vám z galerií přijde 10 000 lidí, tak se přeci jenom nějaké promile ozve. V tom rozhovoru jsem tedy měl na mysli spíš mizerný konverzní poměr, ale taky všechno nezměříte konverzemi.

8. Jak řešíte zakázky, u kterých přichází do konfliktu klientův a Váš vkus?

Samozřejmě se mi líp spolupracuje s klienty, kteří mi do toho moc nekecají (a když už, tak věcně). Pokud k nějakému nesouladu dojde, vždycky řeknu svůj názor, ale konečné slovo má klient. Konec konců mě platí za práci pro něj a ne za mou vlastní grafickou masturbaci.

Několikrát se mi stalo, že klientův návrh design opravdu vylepšil. Vemte si, že dobrý klient zná svůj produkt a ví, jací lidé ho kupují a co je pro ně přesvědčivé, takže od klientů se můžete i něco naučit.

Jsou samozřejmě i klienti, se kterými rozumná dohoda není. Časem už takové typy člověk tak nějak podvědomě pozná podle prvního, druhého mailu a je lepší se jim vyhnout.

9. Jak velká konkurence je mezi grafiky freelancery u nás?

Mám pocit, že dobrých, časově dostupných a zároveň spolehlivých lidí je pořád málo. Sám třeba vím, že dodržování termínů je pro mě často docela problém, zejména u věcí, které dělám víceméně jen pro peníze. Když člověk dospěje do takového stádia, je na čase zvolnit nebo si dát úplně pauzu.

Konkurenty beru spíš jako kolegy, však mám mezi nimi docela dost kamarádů. Nějaký konkurenční boj mi přijde zbytečný, když si můžeme pomáhat.

10. Na stejnou otázku jsem se ptal i Plaváčka (otázka číslo 4). Je tvorba designů zdarma dobrým způsobem získávání referencí? Narážím na to, zda si na práci pro klienta, která je zdarma, dám toliko záležet. Případně, zda toho klient nebude využívat.
Co byste radil začínajícím webdesignerům, kteří na sebe chtějí upozornit?

Podle mého názoru by měla být odměna adekvátní zkušenostem. I kdyby to bylo pár stovek nebo čokoláda za vizitku pro maminku, pořád má i začátečníkova práce alespoň základní hodnotu a člověk by se neměl nechat zneužívat. Pro práci zdarma jsem u nekomerčních charitativních projektů. Ale jen pokud má člověk opravdový zájem o danou věc a pracuje na ní ze svého přesvědčení, jinak na takovou práci zanevře.

Začínajícím webdesignerům bych poradil, aby nečekali, až jim do náruče spadnou skvělé projekty, ale snažili se takové projekty vytvářet. Kvalitní práce je ten nejlepší a nejpřirozenější způsob, jak na sebe upozornit.

11. Jak moc velkou důležitost přikládáte designu webu? V již zmíněném rozhovoru psal Plaváček, cituji: „Takže myslím, že webdesign se zase tak moc nezmění. Zůstane tím, čí je dnes. Platformou, která má za úkol podat návštěvníkovi zajímavé informace v grafickém hávu, který obyčejný uživatel stejně nikdy neocení. Dokonce ani nepostřehne. Protože on hledá informaci, nikoliv vzhled.“
Co na to říkáte?

Plaváčkův názor se mi líbí. Zejména začínajícím grafikům může otevřít oči, protože se většinou soustředí na formu, aby hlavně grafika vypadala co nejlíp, ale předávanou informaci už považují za druhotnou.

V současné době je design webu hodně široký pojem. Vše od první myšlenky po poslední řádku kódu je vlastně design webu a tvůrci se čím dál tím víc specializují. Ve velkých firmách pracují experti na použitelnost, weboví architekti, analytici, grafici, copywriteři, flashaři, kodéři, programátoři, … Ti všichni se dneska mohou podílet na jednom webu.

Stejně tak je diverzifikován i web samotný. Už nestačí říct webová stránka, aby bylo jasné, o co jde. Je to zpravodajský portál, e-shop, katalog, vyhledávač, blog, webaplikace, firemní prezentace, microsite, …? Každý z těchto webů má zcela odlišný účel, proces tvorby, cílovou skupinu i spektrum zapojených lidí.

Z toho vyplývá odpověď na otázku: U každého webu má grafika naprosto odlišnou prioritu. Jako zadavatel bych si priorit jednotlivých aspektů webu měl být vědom a podle toho rozmýšlet rozložení investic.

V každém případě je ale web vizuální médium a způsobem předání informace je právě grafický design. Ten většina lidí chápe jako ikonky, barevné plochy, tlačítka, obrázky, …

Ale já chápu grafický design jako celé uživatelské rozhraní, tedy jak web vypadá na povrchu, jak se s ním pracuje, co dělá ten který prvek, kam vede jaký odkaz a jak jsou jednotlivé stránky provázané. Pokud člověk pracuje na volné noze, nemá vždy vzorové podklady a musí tedy přemýšlet nad celým front-endem, protože nikdo jiný to za něj nevymyslí.

Grafickým designem v tomto slova smyslu je tedy i stránka „bez stylu“, i když ve skutečnosti je to taková základní grafická šablona (Pořád je na ní barevně a velikostně odlišený font pro nadpisy, odkazy, odrážky a běžný text.) a v tomto významu nelze na otázku odpovědět.

Jiří Šarišský
Latest posts by Jiří Šarišský (see all)

Související příspěvky:

Jan Řezáč (Filosof) – rozhovor Martin Hassman – rozhovor Miloslav Lešetický (Plaváček) – rozhovor David Špinar – rozhovor